Vaint

Někdy se jen tak zastavím a říkám si, jak je možné, že „to prostě vím“. Znáte ten pocit? Když máte z něčeho dobrý nebo špatný dojem, aniž byste vlastně přesně věděly proč? To je naše intuice, ten tajemný vnitřní hlas, který nás vede. A upřímně? Kolikrát mě zachránila před špatným rozhodnutím. Intuice je pro mě něco jako tichý spojenec. Nevysvětluje, prostě jen cítí. A většinou má pravdu. Třeba když potkáte nového člověka a okamžitě víte, že si budete rozumět. Nebo naopak, když vám něco nesedí a nevíte proč, ale radši si dáte pozor. Intuice nám ukazuje, co naše mysl zatím nedokáže zpracovat.

Je zajímavé, že čím víc jí naslouchám, tím silnější se zdá být. Není to o nějaké magii, spíš o tom, že jsme schopné vnímat detaily, atmosféru, tón hlasu, který ostatní přehlédnou. A to všechno dohromady tvoří ten pocit, že „něco je jinak“. Myslím si, že by každá z nás měla dát své intuici šanci. Často ji totiž umlčíme, protože nás ovládnou fakta, názory ostatních nebo tlak okolí. Ale intuice je náš instinkt, něco, co nám příroda nadělila jako dar. A když jí dáme prostor, dokáže nás vést přesně tam, kde máme být.

Takže jestli někdy cítíte, že máte něco udělat jinak, nebo že něco prostě není ono, důvěřujte si. Intuice je taková naše malá/velká supermoc! A čím více ji budete poslouchat, tím jasnější a spolehlivější bude. Prostě být ženou má své výhody ale také nevýhody. Možná že tato intuice je spíše dar než výhoda? No řekněte, kolikrát se vám to už vyplatilo? Všimly jste si také, jak často svou intuici přehlížíme? Máme tolik povinností, tolik hluku kolem sebe, že ten tichý vnitřní hlas snadno zanikne. A přitom právě intuice je to, co nám často napoví víc, než bychom čekaly. Znáte ten pocit, kdy se s někým poprvé potkáte a něco vám říká, že si s ním nebudete rozumět? Nebo naopak cítíte, že je to člověk, který vám může změnit život? To není náhoda.